Inflace
Školní osnovy uvádí různě komplikované definice inflace. Pro naše potřeby bude stačit jednoduchá definice "Inflace je znehodnocení peněz."
My se spokojíme s jedním jednoduchým ukazatelem, který inflaci dostatečně charakterizuje. Je jím roční tempo růstu cen, které ukazuje, jakým rostou v průměru všechny ceny – tzv. Cenová hladina.
S růstem cenové hladiny je spojen vždy pokles kupní síly peněžní jednotky.
INFLACE = ROČNÍ TEMPO RŮSTU CEN
Rostou-li totiž ceny o 10% ročně, pak to, co na počátku roku 2012 stálo 100Kč, bude na konci tohoto roku stát 110Kč. S tou samou stokorunou si budu moci na konci roku 2012 koupit již jen část toho, co jsem si na počátku roku koupil za 100 Kč; konkrétně si budu moci koupit jen 100/110 (=0,9090) původního výrobku. Jinými slovy, budu si moci koupit za 100 Kč tolik výrobků, kolik jsem si na počátku roku mohl koupit za deset jedenáctin stokoruny – tedy za 90,90 Kč. Stoupne-li cena výrobku v roce 2012 o dalších 10% (ze 110 Kč na 121 Kč), budu si moci za původní stokorunu koupit ještě menší část výrobku, který jsem na počátku roku pořídil za 100 Kč. Konkrétně to bude 100/121 (=0,8264) původního výrobku z ledna 1991. Se stovkou v ruce na konci roku 2013 si tedy budu moci koupit to, co v lednu 2012 stálo 82,64 Kč (=0,8264 x 100). …. A tak můžeme dále pokračovat.
Takže se stokorunou, kterou jsme si doma uložili do krabice v lednu roku 2012, můžeme na konci roku 2017 dostat zboží, které bychom si byli v lednu 2012 koupili s pouhými 51,31 Kč. Za nákup stejného zboží jako v roce 2012 musíme tedy vynaložit o 48,69 Kč více – o tuto částku nás připravila inflace.
Po roce 1989 s padem totalitního komunistického režimu došlo k liberizací cen.Tehdy těsně po revoluci byloí roční tempo růstu inflace více jak 10%.
Podobně jako používáme například známé logaritmické tabulky, můžeme si jako pomůcku vytvořit tabulku reálné hodnoty naší stokoruny ve srovnání se zvoleným výchozím rokem, například s rokem, kdy hodláme investovat do koupě domu či akcií.
Taková tabulka není pro strašení inflací, ale je naprosto nezbytná při kalkulaci dlouhodobějších investic, které bohužel s nějakým odhadem znehodnocení peněz počítat musí. O tom, jakou míru inflace předpokládat do budoucna, se však nerozhodujme podle naší nálady a důvěrných sdělení sousedů.
Mělo by být běžné, že se investor řídí jednak odhady inflace, které jsou zpracovány odbornými institucemi, a dále jim jako určitý maják slouží chování centrální emisní banky – u nás ČNB. Pohyb diskontní sazby ČNB, tj. úrokové míry, za kterou tato centrální banka půjčuje jiným bankám, signalizuje do jisté míry inflační odhad.
Vyhlásí-li banka zvýšení diskontní sazby z 1 na 1,5%, pak to signalizuje obavu centrální banky před inflačním vývojem. Důsledkem tohoto opatření pak sice může být zbrždění i zastavení inflace, ale to předem nikdo neví. Měli bychom tedy počítat s tím, že inflace asi nebude ročně činit méně než právě oněch 1,5%.
Pokud je známý údaj o tom, o kolik procent hodlá centrální banka zvýšit objem peněz za rok, pak je i to významné vodítko. Zvýšení objemu peněz, které neodpovídá zvýšení objemu produkce v celé ekonomice, je opět signálem možné inflace. V tržních ekonomikách se tyto údaje běžně zveřejňují a majiteli peněz jsou bedlivě sledovány.
Zdá se, že při stoprocentní roční inflaci se reálná hodnota naší stokoruny uschované v roce 2012 pod matrací blíží k nule a v tomto katastrofickém a spíše nepravděpodobném vývoji by patrně nepřežila rok 2020.
Žijeme-li v inflačním prostředí, musíme se naučit rozlišovat dvě hodnoty jedné a téže měnové jednotky, jedné a téže stokoruny v průběhu času. Jedna hodnota – říkáme jí nominální – je vyjádřena tím, co je na penězích napsáno (například 100 Kč). Tato hodnota se časem nemění.
Inflační očekávání měnových trhů
Sledování a hodnocení inflace je běžně používaná analytická metoda všech centrálních bank. Její opodstatnění se nalézá především v měnové politice jednotlivých centrálních bank.
Konečné rozhodování o diskontních sazbách a opatřeních centrální banky nazývaných měnově politická, je především založeno na analýzách současnosti a potom predikci následujícího vývoje ekonomik jednotlivých států.
Předpovědi inflace a tempo růstu ekonomiky bývají rozhodující veličiny, které mají v konečném důsledku vliv na budoucnost a nastavování měnové politiky. Jako zásadní faktor vývoje můžeme považovat některé indikátory měnového trhu. Především úroková sazba a měnící se kurz místní měny.
