Kuponová privatizace

Privatizace majetku Československé federativní republiky proběhla ve dvou vlnách

Základní fakta a čísla kuponové privatizace z let 1992 a 1994

První vlna probíhala od května do prosince roku 1992 a to v pěti kolech.

Privatizace nebyla povinná a podmínkou byla plnoletost a nutnost zakoupit za 1000 Kčs kuponovou knížku

Privatizace majetku se tak v první vlně zůčastnilo 8,5 milionu občanů ČSFR(česko i slovensko)

Privatizace majetku ve druhé vlně v roce 1994 se zúčastnilo 6,2 milionu občanů samostatné České republiky bez občanů Slovenska, proběhlo 6 kol od března do prosince.

V první vlně se privatizovalo 2352 společností, na Slovensko připadalo 487 společností 
Na kupony bylo v nabídce celkem 450 mil. akcií, které měly jednotnou nominální hodnotu 1000 Kčs

První vlny se účastnilo 429 investičních privatizačních fondů, z toho 265 českých a 164 slovenských.

Pro druhou vlnu se v samostatné České republice registrovalo 349 fondů

V první vlně na jednoho účastníka připadal majetek s účetní hodnotou 35535 Kčs

Ve druhé vlně na jednoho účastníka připadal majetek s účetní hodnotou 25160 Kč.

Prodat se nepodařilo pouze 7,2 % akcií nabídnutých v první vlně a 3,7 % akcií z druhé vlny.

Kuponová knížka obsahovala 10 kuponů po 100 bodech.

Kdo si koupil kuponovou knížku stal se DIKem neboli „držitelem investičních kupónů“.

V každém kole si občan(DIK) za pomocí kupónů podat poptávku po akciích v kursu stanoveném pro dané kolo

Od druhého kola současně podávaly poptávku i investiční fondy, čím způsobovaly obrovské převisy poptávky.

Pokud poptávka nepřevyšovala nabídku, akcie byly zájemcům v zaknihované formě připsány na účet ve Středisku cenných papírů

Zbytek akcií příslušné společnosti postoupil do dalších kola.

Pokud poptávka převyšovala nabídku, zájemcům nebyly akcie příslušné společnosti připsány a postoupily všechny do dalšího kola.

Zbytek akcií po posledním kole zůstal Fondu národního majetku, proč nebyly další vlny vědí asi jen zasvěcení. 

Možné strategie DIKa v kupónové privatizaci

Pro zajimavost uvádíme možné uvažování tehdejších burzou neznalých běžných občanů.
Uvědomte si, že burza cenných papírů, tak jak jí známe nefungovala od druhé světové války.

Odhad průměrné budoucí ceny akcií získaných za investiční kupony naznačuje, že by měla být výrazně vyšší než 1000 Kčs, které na získání kuponů vydáme. Tento odhad je samozřejmě odvozen od toho, že naše ekonomika bude časem fungovat normálně. Pokud nebude, pak 1000Kčs sice ztratíme, ale při prudkém pádu do ekonomické propasti bychom je ztratili i při jiném způsobu investování.Na základní otázku, investovat do kuponové privatizace či nikoliv, lze jednoznačně odpovědět ano. Rozhodně máme alespoň o dobrých 90% vyšší pravděpodobnost kapitálového zisku, než u tisícikoruny vsazené do loterie.

Investice do kuponů je riskantní v tom smyslu, že odhady budoucích výnosů jsou naprosto nevypočitatelné. Proto je značně nejisté, že získáme právě akcie, jejichž budoucí ceny všech akcií prodávaných v rámci kuponové privatizace. Vzhledem k této nejistotě bychom se měli soustředit na tvorbu portfolia, které bude respektovat základní pravidlo, s kterým jsme se již seznámili. Ideální portfolio by mělo být sestaveno z akcií podniků v takových oborech ekonomiky, jejichž výsledky a prosperita na sobě nezávisí.

Vzhledem k tomu, že tvorba portfolia je pro jednotlivce výrazně omezena, přichází do úvahy vklad investičních kuponů do některého z nově vznikajících tzv. investičních privatizačních fondů. Tyto fondy budou sice vznikat speciálně pro účely kuponové privatizace, ale měly by fungovat na stejných principech jako jiné investiční fondy. Investovat do těchto fondů bude mít smysl jen za předpokladu, že pro ně budou poskytnuty dostatečné daňové úlevy a vyřeší se tím problém jejich vícenásobného zdanění

Dobře myšlený záměr investovat do malých a pružných podniků má jednu vadu – napadne mnoho lidí. Právě u malých podniků se převis poptávky nad nabídkou projeví nejvýrazněji. Jejich akcie tedy nezískáte a v dalších privatizačních kolech jejich cena v investičních bodech poroste. Po dobu, kdy se úporně snažíte získat akcie vyhlédnutého malého podniku, můžete přijít o řadu výhodnějších příležitostí. Z toho ale neplyne pravidlo, podle něhož by se nemělo usilovat o získání akcií malých a prosperujících podniků, o něž doposud nebyl zájem a proto jejich cena klesla tak, že se staly výhodné pro investici. Musíme tedy od jedněch podniků utéci dříve než ostatní a k jiným přijít dříve než ostatní. Není to rada nad zlato, ale jiná není.

V naprosté většině případů rozhodně nebude možné kuponovou privatizaci využít k tomu, aby jste se se svými známými a přáteli stali dominantní vlastnickou skupinou v některém z podniků. Průměrný počet zájemců o akcie jednoho privatizovaného podniku se totiž bude pohybovat v rozpětí 1 – 4 tisíce osob.

Vzhledem k tomu, že investice je relativně velmi laciná, je i riziko ztráty vyjádřené v korunách velmi nízké. Proto v této hře, v níž máte dobrou šanci dosáhnout vysoké výnosové procento, můžete s naprostým klidem pokoušet osud, jít za vlastní představou a vůbec nedbat uvedených rad.

Zvolíte-li pasivní strategii, při níž se budete opírat o služby investičního privatizačního fondu, pak je to docela rozumné.